Mapa
Bílá místa v příhraničních oblastech
mají popraskaný povrch.
Pod nimi leží voda. Obrysy jsou dané.
Hned za prahem ční až k nadhlavníku vysoká stěna –
dřevěná šatní skříň v barvě písečných pláží,
ve které paměť má svou zátoku v podobě fotografických alb.
Řasy a chaluhy v zátoce do hladiny převlékají dno s jeho neviditelnými rybami.
Hlavní město je kousek odtud.
Po celé rozloze okrové linoleum.
Směrem ke středu tmavne měkkými stíny, mezi pohořím,
které je popsané názvy literárních děl.
Jeho svahy tvoří profil pobřeží, orámovaného šedomodrým zábradlím,
za kterým končí mapa. Moře už není vidět.

Obyčejná věc
To je balkón.
Suchý a strnulý visí ve vzduchu.
Slunce ještě tepe ve světle béžových stěnách.

Z robustních nádob rozmístěných po obvodu se květy a listy
červeně pnou ke světlu.
Popadané okvětní plátky chladnou
na pravidelných čtvercích
kachlové podlahy.
Růst je rval, když se oči nedívaly.

To je balkón.
Na zemi, několik metrů pod ním, tráva.
Vítr v ní ustrnul, suchý a monotónní,
jak Persefonin pohled.

Žaluzie
Visím ve stálé pokojové teplotě a den saju ze skla –
je plný pěny, jako příliv, jako ty prsty, které mě otvírají
a rozvinou mezi plastovými rámy.
Události za oknem neruší moje rovné pruhy.
Světlo mnou proplouvá do bytu jen na dobu určitou
a za sebou vleče jepičí křídla,
křehká, jako ty prsty, které mě sevřou
na konci každého dne
a se světlem zlomí i moře na konci své linky.

Podlaha v patrovém bytě
Tupě dýchám pod linem, bez přitažlivosti,
bez pouta.
Světlo se vrhá do místnosti oknem nade mnou
a stíny stékají z nábytku.
Tvrdá, plochá a studená, neznám stud a všechno, co vyteče, se po mně rozlije.
Život přitéká dveřmi. Předsíň jej zvedne z nekonečného prostoru jako vlnu,
jako by mě chtěl utopit, když se pokouší o tělo.
Zespoda je vždycky bosý, a proto se rychle obouvá do pantoflí.
Klouže od stolu k posteli, nějaký neklid věčně cuchá jeho obrysy.
Postupem času rozšiřuje svůj objem
a začíná v sobě městnat chuchvalce
smutného vlákna.
A pak ke mně padají cáry umírajících pachů, odstřižky nehtů, vlasy a chlupy,
stále víc a častěji.
Sklání se ke mně, jako bych mohla zvednout ruce
a na chvíli zadržet
řídký pád.
Nevím, jaké to je. Stěny mě drží nad zemí, ale vím, že potom se otvírají okna.

Prázdný sál
Kouřová clona ledabyle rozvěšená po nábytku –
není to secese. Bezbarvé oči, skleroticky roztroušené hlasy.
Slova kopírují zvuk sody právě
rozlévané do sklenic.
Nedělní odpoledne líně převaluje
hořkosladkou chuť kávy na patře
a píseň vláčně sedá do židlí
k mlčenlivému mramoru:
tentokrát je to modrý samet, už trochu obnošený, ale neztratil půvab –
v kom se zavine, kde dozní tichý šum?
Stropní světla pohlcují den i noc –
kutálím oči po lesklé podlaze
zpět do důlku.
Prázdný sál hltá jejich dráhu.

Ukázka z připravované sbírky Kamil Bouška, Oheň po slavnosti. Fra vydává na jaře 11.

listopad 09
Turecká polévka z červené čočky

(mercimek çorbasi)

Tahle polívka byla první, která se ve Fra objevila, takže logicky musí být i prvním receptem měsíce. V Turecku na ni narazíte v každém bufetu a je výborná jak v létě, tak v zimě. Ve Fra jsme do ní přidávali šafrán (kvůli barvě a vůni), který tam však správně nepatří, objevuje se v indické verzi téhle polívky. Místo šafránu můžete dát lžíci rajského protlaku, což je v Turecku celkem běžné. Polívka má pak výraznější barvu.

suroviny
1,5 hrnku červené čočky
1 větší cibule
1 lžička kmínu (nemusí být)
1 sáček šafránu případně lžíce rajského protlaku (záleží, jestli máte radši červenou nebo žlutou barvu)
1 mrkev
1 až 1,5 litru zeleninového nebo kuřecího vývaru (přinejhorším z kostky)
2 lžíce másla
1 lžíce chilli vloček (nejlépe tureckých – aci pul biber)
1 citron

příprava

Na trošce olivového oleje zpěníme nakrájenou cibuli, případně přidáme šafrán (protlak), kmín a na malé kostičky nakrájenou mrkev. Minutu dvě smažíme. Potom přidáme opranou čočku. Důkladně promícháme. Zalijeme ¾ horkého vývaru a znovu promícháme. Čočka nesmí být přilepená ke dnu hrnce. Necháme vařit na mírném ohni do změknutí, občas zamícháme. Zbytek vývaru udržujeme horký. Když je čočka měkká, rozmixujeme vše ponorným mixérem. Je-li polívka moc hustá, dolijeme vývar a znovu promixujeme. Ve výsledku by měla mít polévka hebkou a sametovou konzistenci. A pozor, když ji odstavíte, čočka stále absorbuje vodu!

Na pánvi necháme rozehřát máslo. Ve chvíli, kdy začne pěnit, sundáme pánev ze sporáku a přidáme chilli. Promícháme. Polívku rozlijeme do misek a pokapeme máslem s chilli. Pokud se vám to nechce dělat, stačí, když polívku posypete chilli vločkami. Každému pak dáme k misce čtvrtku citronu, aby si mohl jídlo sám dochutit citronovou šťávou. Podáváme s bílým chlebem.
aktuální menu Café Fra

Vyhlášené delikatesy z Café Fra spolu s recepty autorů a přátel nakladatelství a kavárny, to je první literární brasserie v Praze. Ty nejlepší recepty vydává Fra na sklonku roku 2009 v kuchařce Chez Erik: Recepty Fra 2010.

kruciprdel_erik

designblok-2007-prkynko

Whitefruits vzniklo jako společný projek tří studentů-absoloventů ateliéru keramiky a porcelánu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, kteří tak chtěli udržet a dál rozvíjet spolupráci právě ještě z dob studií.

Whitefruits byl zamýšlen jako značka uplatnující a presentující tvůrčí přístupy a technické postupy, které jsou v běžné průmyslové produkci (porcelánu) buď okrajové nebo zcela opomíjené.

designblok-2007-bolito1

Ctižádostí Whitefruits není zavalit domácnosti novými tvary, ale působit spíše jako doplněk a příjemné oživení stávajícího sortimentu průmyslové produkce. V současnosti na projektu spolupracují dva z původních členů (Antonín Tomášek a Gabriel Vach).

designblok-2007-briza

Do budoucna by se Whitefruits rád kromě produkce vlastních věcí zaměřil i na hledání a objevování mladých začínajících tvůrců – studentů designu – a pomáhal jim v realizaci (a uvádění v život) jejich projektů a vizí, které by jinak byly odsouzeny pouze k tomu, aby na ně sedal prach ve školních depozitářích.

Ve spolupráci s Whitefruits přpravujeme pod značkou Frac. edici autorských šálků na čaj a kávu od Martina Kubáta
web

***
Ten domek je můj
ale jako by nebyl
Neumím mít
nebo věřit?

Tak cenné zdi
Co v nich minulo štěstí

i neštěstí

***
Práh domku je ještě teplý
pod zápražím
bosé nohy

Slyšels už tenkrát
hlas cikád
zvučící temno nekonečna

Když tu nezbyly
než ty nohy na kameni

cikády
a hvězdy

piliny v očích

***
Kameny v zplanělých vinicích
zmizely
I balvan před prahem
obrůstá

Ničím ty šlahouny
věčného života na zemi

pro kus bílé skály
která mi svítí
ze tmy

***
Víš ještě
jak rychle tu dorůstá měsíc

jak kamenná hora
měnívá barvy
z hodiny na hodinu

jak jsme se milovali
až do ptačího křiku
do oslnivého rána

***
Po tobě jsem tu líhala
se dvěma

První byl muž
cos ho měl rád

Druhá je holka
jako by vypadla
z tvého a mého hnízda

I ty bys s ní kradl koně
s tím dítětem
kterého ses tak bál

Ukázka z připravované sbírky Viola Fischerová: Domek na vinici. Fra vydává na jaře 09.

7. Umění

1. Systém se neustále vyvíjí k větší komplexnosti a vytváří nové prostory, jež by mohly být využity k volnějším nebo podvratnějším uměleckým aktivitám. Tato situace ovšem trvá jen krátkou dobu, protože vše nové je záhy strženo do víru směny. Ostatně většina nového prostoru je vytvářena technikou a technikou (zejména spotřebními obrazy) také ihned zaplněna.

2. Nejvíce virtualizovanou činností je umění. Jeho realizace je ryze individuální a závisí na schopnostech a dispozicích tvůrce a stejně tak je individuální i jeho recepce (aktualizace), jež také závisí na schopnostech a dispozicích každého příjemce. Obecně vzato, virtualizace je jednou z forem boje proti ryze lidskému strachu z prázdnoty, bolesti a konečnosti. Umění je privilegovanou oblastí umožňující nespočet úniků z tohoto strachu, nespočet řešení neřešitelného rébusu lidské existence, nespočet aktualizací virtuální nejistoty.

3. Kapitalismus potřebuje fotografii a téměř nepotřebuje malířství, potřebuje info a entertainment a nepotřebuje romány a už vůbec ne básně. Kapitalismus obecně umělce nepotřebuje, leda jako tvůrce zboží. Nepotřebuje vytvářet umění jako oslavu Boha nebo člověka nebo krásy. Jako puzení z vnitřní nezbytnosti, budiž: ale poté využije umělce jako tvůrce designu, reklamy nebo zábavy.

4. Přesto je umění možná jediný účinný způsob jak trvale zpochybnit a transformovat systém. Jeho účinnost je ovšem skrze sofistikované  mocenské strategie neustále oslabována, protože moc si je dobře vědoma jeho nesnadno kontrolovatelného subversivního potenciálu. Umění je rezervoár protisystémové energie, který se sice zmenšuje, ale stále ještě je napájen z tajemných podzemních zdrojů a aktualizován v nových generacích tvořivých outsiderů.

5. S objevem knihtisku a fotografie se změnilo celé paradigma viditelného světa, který byl náhle mechanicky a posléze automaticky reprodukovatelný a dokonce i nahraditelný. Z řemeslné a umělecké aktivity se stala aktivita průmyslová a technická.

6. Fotografie zrychluje čas, a to exponenciálně. Malíř namaluje obraz nejdříve za několik hodin – za tu dobu je možno vyrobit miliony fotografických reprodukcí. Manipulace s fotografiemi je snadná, proto se mohou mnohem lépe zapojit do oběhu a směny zboží. Malíř vykonává tělesnou práci, používá téměř celé tělo, cvičí si ruku i oko a potřebuje i mentální vlastnosti jako trpělivost, představivost a jistou pokoru. Malířství má duchovní rozměr, který má fotografie jen zřídka.

7. V pokročilém a vrcholném kapitalismu se vizuální prostředky reprezentace (výroba obrazů a simulaker) stávají významnou součástí technovědy, v níž vše musí být uspořádáno podle vládnoucího (tedy technického) kódu a pravidel efektivity.

8. Malířství začalo záhy pracovat na překonání nebo obejití fotografické reprezentace a dochází k tomu, že lze reprezentovat i to, co není viditelné, lépe řečeno co je v oblasti viditelného neviditelné a co přitom zůstává principiální a prvotní. Avantgarda vlastně zkoumá technické fungování malířství a umění obecně, rozkládá je na základní a konstitutivní prvky.

9. Technika simuluje dokonalost. I krása se stala ryze technickým produktem. Krása je nyní zboží určené k masové spotřebě, proto jí nemůžeme být ohromeni či unešeni déle než na okamžik.

10. Věda, technika a kapitál, říká Lyotard, jsou jen způsoby aktualizace nekonečna konceptů. Vědět všechno, moci všechno, mít všechno, to jsou jejich horizonty. Umění nakonec vznáší podobný nárok.

11. Lidské společenství už nepotřebuje náboženství, umění ani velké ideologie: drží pohromadě prostřednictvím souhrnu bohatství a služeb směňovaných ve víru integrální cirkulace. Tato vnitřní koherence systému je ryze ekonomická, ale nakonec také ideologická, protože absolutizuje svou legitimitu a vylučuje každou alternativu.

12. Průmysl všezábavy možná neznamená konec umění, pouze jeho mutaci. Ani technika možná neznamená konec člověka, ale pouze jeho vyvedení z ohrady biotu.

13. Strojová reprodukce obrazů zbavila dějiny mytizace a románového oparu: z příběhů se stal archív, ze života muzeum. I realita se přesunula do království strojů. Na monitorech, obrazovkách a filmových plátnech se objevuje to, co mizí z divákova života.

14. Filmovému průmyslu tak nezbývá než se vrhnout do výroby přiznaně virtuálních světů. A protože film je jen jedno z odvětví technovědy, současně nás učí přijímat tuto virtualitu, zvykat si na simulaci.

15. Minulost si můžeme uchovat, ale již nikoliv jako referenci, nýbrž v muzeifikované podobě, jako náplň volného času. Metafyzika tak přechází v ryzí patafyziku, praví Baudrillard.

16. Umění se stalo součástí integrální reality a nyní je z něj vítaný objekt mediální banalizace a bulvarizace. Abstrakce osvobodila všechny formy nakonec jen proto, aby umění mohlo lépe fungovat jako zboží v cirkulaci všeho a aby mohlo být využito pro estetizaci integrální reality za účelem její větší líbivosti, stravitelnosti a masové obliby.

17. Umění se tak osvobodilo stejně jako všechno ostatní – do kýče, banality, podřízenosti směnné hodnotě. Integrální realita absorbuje vše, co by ji mohlo popírat a přesahovat. Vše odsuzuje k nekonečné replikaci bez možnosti vystoupit z kolotoče štěstí.

18. Z opačného břehu: McLuhan tvrdil, že pouze umělec dokáže rozpoznat přítomnost a uhadovat budoucnost a že nyní jsme si vědomi možnosti proměnit lidské prostředí v umělecké dílo. Bylo by to krásné. Iluze zlatých šedesátých let.

19. Kterýkoli předmět lze zbavit jeho užitné hodnoty a přivést ho k neužitečnosti, tedy učinit z něj ready-made, umělecké dílo, směnnou hodnotu. I celou realitu můžeme takto pojmout. Integrální realita nakonec není nic jiného než ready-made, skutečnost vržená na trh se skutečností.

20. Kdyby umění mohlo něco změnit, dávno by je zakázali.

Ukázka z připravované knihy Ladislav Šerý: Laserová romance 3. Fra vydává na jaře 09.

hlad

to bys nepochopil
jak je příjemné
vyzvracet se
po litru č. vína
aniž se ti udělá
zle
a hned na to
ťukat
do stroje
napít se
coly
a zapálit si.
když jsi sám doma.
nikdo, kdo by
napomínal
protestoval
vyhrožoval

hlad
tě chytí
až po půlnoci

6. 12. 99

radost k smíchu

nenalézám slov
pro svou vlastní tupost
vylízanost papírové
figurky
s ptačím mozkem pohybující se
jako somnambul
po bytě
se sklenicí
v jedné a
s dohořelou cigaretou
v druhé ruce
číhající u
telefonu.

velikost ducha
se dá vystopovat
lze ji změřit
spočítat
aniž bych k tomu
potřeboval obě ruce
hrábnu do rozkroku,

zatímco saju
brčkem.

do pěti umí počítat
snad každý.

31/1/2000

beránek

všichni jsme se
narodili
determinováni
předurčeni k daným
osudům
osudem
a přestože nevíme
dne
ani hodiny
známe důvody
a příčiny

je nám jasný původ
rozesranosti našich
vztahů
s jinými
rozesranci
životů
libida

odmítáme milost, abychom
ji sami nemuseli
poskytnout

každý jedná podle svého
gusta

a každý je přesvědčen, že

jedná správně.

zač. 00

pohodička; žádnou křeč!

utěšují mě, že jsou
i horší, než jsem

záchvěv zimy
a poserou
se strachy ve svých
podkrovních
bytech ateliérech
redakcích kavárnách

možnost být zlý je
podmíněna hloupostí
a mindráky
stačí 2 slova
a

objeví se jim to
na zádech.
jsou nezničitelní.
ta
informace je nepálí.

10/3/00

šmejd

překročil jsem
rubikon;
mám za to, že jsem
nemohl
vypotit nic horšího
než
tento
úvod

vyprchala ze mne
veškerá síla
míza

jsem
jako květina:
krásný
klišovitý
blbý

k nesnesení.

k neunesení.

při zazvonění telefonu
mi samy ruce
připažily a
strnuly, poté
vystřelily vpřed a
dlaně se zaťaly,

ale
při pohledu na displej jsem zůstal
klidný: SPERL
SPERL SPERL SPERL SPERL

stále mohu rozhodovat

o svém
nebytí.

30/4/01

řešit ihned

být zaúkolován

to je pro mne každodenním
strašákem,
nikdy nekončící hrůzou
vpletenou do slov
každého úkolujícího

pracovat hbitě
pracovat rychle
pracovat pružně
pracovat načas

řešit ihned
řešit servilně
s nezájmem o věc
apaticky
muchlat papíry
a přesouvat
stohy práce
z místa na místo

když však dojde
na přísloví (koho chleba
jíš, toho…),
dokážu být i

zlý

12/XI/MMI

podtrhuje

nevyslechnu tvoje prosby
sám o pomoc nežádám

jsem vyschlý muž
a ty jsi zlomená žena

radujeme se už jen
z ticha

hřmot pod klenbou
našich mozků probouzí

tu nejhorší zabijáckou
apatii

minutu
k minutě

blízký úpadek
podtrhuje nedostatek peněz

zač. 02

Ukázka z připravovaného výboru básní Karel Urianek Beránek. Fra vydává na přelomu roku 09/10.
web

Je večer, vypusťte čerta!, 2009

Je večer, vypusťte čerta!, 2009

Dvoustránka z připravované autorské knihy Martin Kubát: Je večer, vypusťte čerta! Ve Fra vyjde koncem roku 09.
web

Fra feat. HM

2009

2009

web

2008

2008

web

Další stránka »



Follow

Get every new post delivered to your Inbox.